Práce ve Švédsku – sběračem borůvek (docela) snadno a rychle

Zkušenosti pro otrlé dobrodruhy a sběratele kuriozit. Oddělal jsem většinu svých pocitů a osobních zážitků (například s přítelkyní) a zbyl řekněme takový průvodce s tipy.

Hledání práce

Chtěl jsem pracovat mimo ČR. Začal jsem hledat přes web Evropské komise (Eures shromažďuje inzeráty z úřadů práce ze všech zemí Evropy; užitečné informace jsou i na webu MPSV). Přišel mi pouze jeden (asi z 15 odeslaných životopisů) kladný e-mail psaný velmi špatnou angličtinou s příměsí švédských výrazů. Kdyby nebyl jediný, tak bych se mu radši ani nevěnoval, ale jinou zahraniční alternativu jsem neměl.

Na podrobnostech jsem se dále domlouval přes internet (každá odpověď trvala tak dva dny; zcela dešifrovat sdělení asi hodinu). Mnohem výživnější však byly pozdější dva přeshraniční telefonáty. Výkupčí nám slíbil slušné ubytování a avizoval, že výkon průměrného sběrače pohybuje v rozmezí 50–100 kg borůvek za den; s cenou 10 SEK/kg a kurzem 1 SEK = 3 Kč jsem přestal uvažovat kriticky a bylo jasné, že větší část prázdnin strávím v okolí švédského maloměsta Gislaved.

Práce

Práci sběrače borůvek bych přirovnal k práci zlatokopa. Musíte být zcela soběstační, sami se staráte o jídlo, hledáte dobrá místa a pokud ty bobule nedostanete k překupníkovi, nemáte ani korunu.

Samotný sběr probíhal v libovolném vhodném lese (většinou řídký borovicový podél silnice). Jestli byl státní či soukromý se zde příliš neřešilo. Ve Švédsku jsou povoleny sběrací hřebeny, takže nasbírané borůvky jsou sice více či méně rozmačkané a smíchané s dalšími (i jedovatými) bobulemi, ale lze jich nasbírat mnohem víc. Hřebeny nám byly zdarma zapůjčeny v dostatečném množství a pokud se nějaký rozbil, tak jsme ho mohli bezplatně vyměnit (což nám však nebylo zpočátku řečeno, takže nás při prvním rozlepeném hřebenu zbytečně jímala hrůza). Obdrželi jsme také dostatečné množství plastových bedýnek. 

max výkon: 100 g/min

Výkup začal uprostřed července. Ze začátku (zhruba první týden až dva) byly naše sběrací výnosy “poměrně” nízké (10–15 kg, stačí stěží na jídlo, benzín a ubytování); poté už zkušenosti rostly a kil bylo víc. Po třech týdnech jsme měli každý 25–50 kg borůvek denně (výkupní cena 12–14 SEK/kg). Peníze byly vždy vyplaceny po předání bedýnek (= každý pracovní den) a zápisu do listiny. Dále se nedanily.

Ke konci srpna (zhruba tak od čtvrtého týdne v měsíci) se rozběhl sběr brusinek. Ty měly sice nižší výkupní cenu, ale lze jich posbírat mnohem více (zhruba dvojnásobek kg než u borůvek; výkup 10 SEK/kg). Každý jsme sbírali okolo 60–120 kg denně; s takto vysokými výnosy jsme museli jednoho z nás nechat auto vyložit ve skladu.

brusinková hojnost

Pobývali jsme zde 40 dní, po 20 pracovních dnech jsme byli s výdaji a příjmy přibližně na nule (zaplacení cest do/z Švédska; výlety do okolí až ke Stockholmu; provozní náklady...). Poté jsme už jsme měli jen výdělek. (Navíc jsme poznali bohatě zarostlá místa; zejména v okolí měst Hestra a Värnamo.) Pracovali jsme 8–14 hodin denně (včetně cestování autem a hledání míst). Spolupráce s výkupčím byla velmi férová a peníze byly vyplaceny každý den po práci na ruku; ani jednou se nás nepokusil nějak podfouknout nebo poškodit. Celkově jsem byl se spoluprací spokojen (za bolavé a otlačené ukazováčky nemohl přímo).

Kdybych sem jel znovu, bylo by to jistě někdy v rozmezí od konce července do poloviny září. Ceny za výkup se totiž už zvedají a především blíží se začátek sezóny brusinek.

Cesta

Cestu jsme si naplánovali přes německé přístavní město Sassnitz, odkud je možné být za tři hodiny trajektem ve švédském Trellborgu. Pokud si lístek koupíte o pár dní (spíše nějaký ten týden) dřív, vyjde o pár desítek eur levněji. V našem případě šlo o nejkratší cestu. Těch 1 100 km plus tři hodiny v trajektu nám zabraly dva dny. Dálniční známku jsme si kupovali pouze v ČR. V Německu, Švédsku (i Dánsku) je jí netřeba.

Povolené maximální rychlosti jsou zhruba o 10 km/h nižší než v ČR. V lesích se často podél silnic vyskytují nápadné fotopasti. Místní silnice jsou ve skvělém stavu a místní infrastruktura zahrnuje spoustu obchvatů, které urychlují cestu i kolem menších měst. Ujet 30 km je záležitostí 20 minut i mimo dálnice.

Auto

K výkonu práce je potřeba vlastní auto. Je tedy dobré mít ho spolehlivé, po servisní prohlídce, schopné ujet několik tisíc km (v našem případě 7 tisíc); doporučuji benzínový motor, který možné upravit pro palivo E85 (zhruba 5 tisíc Kč), které je ve Švédsku všude dostupné (v ČR je takových pump mnohem méně) a především o 30–40 % levnější než benzín, takže člověk dost ušetří (denně jsme při cestování do lesa ujeli 60–200 km + výlety do vzdálených měst); cestovat doporučuji ve čtyřech lidech (pokud máte pětimístné auto). K vycestování jsem také potřeboval písemné svolení od majitele, že mohu automobil obsluhovat i mimo ČR.

Nenahraditelnou nám byla GPS, a to i přes její dva roky staré mapy. Navíc jsme si díky ní mohli ukládat svou fyzickou pozici v lese a na kýžené místo se tak další den mohli dostat bez zbytečného hledání. 

lesní směs

Jídlo

Zásoby jsme doplňovali v místních supermarketech; jídlo stojí někdy stejně, jindy až 3x víc než v ČR. Například 2 litry mléka stály 15 SEK. Maso už bylo násobně dražší než u nás. Na místě doporučuji supermarkety Willys a ICA Kvantum; představu o cenách můžete získat například zde). Dobré je také mít s sebou nějaký slovník, abyste mohli nalézt krupičku či určitá koření.

Jelikož ubytovna není součástí žádné závodní jídelny, museli jsme si vařit sami. Ráno se většinou jedla ovesná kaše s ovocem, medem a oříšky. Během dne (v místě práce) jsme si zvykli na několik krajíců chleba. A večer se střídaly masové koule, brambory na různé způsoby, bílé fazole z konzervy, vajíčka, puding, těstoviny.

Místní chleba je nasládlý a chutná spíše jako loupák (ve složení naleznete i sirup). Je vhodný k marmeládám (a například ne k paštikám) a vlastně se dá jíst i samotný. Jako alternativu jsme kupovali balené chleby s logem řecké či italské vlajky, které měly tužší kůrku a žádnou sladkost.

Na alkohol se ve Švédsku již neuplatňuje tolik restrikcí jako dřív. Štědré limity pro převoz jsou uvedeny například na tomto blogu. Mým skrblíkovským favoritem byla nízkoalkoholická plechovková piva (2,8 % alkoholu), na která je uvalena nižší daň a stojí okolo 5 SEK (a ano, po několika dnech jsem zapomněl jak opravdové pivo chutná). Tvrdý alkohol opravdu doporučuji přivézt z domoviny, místní je drahý a hůře dostupný (pouze v obchodech Systembolaget, více zde) a navíc místní často očekávají, že jste nějaký přivezli a že se s nimi o něj podělíte (místní folklor).

utrácení ve Stockholmu – ilustrační snímek

Ubytování

S výkupčím borůvek lze domluvit ubytovnu za 80 SEK na den. Místní zázemí je slušné (pračka, myčka, lednička, sporák, nádobí, televize, sauna (!)...). Pokoje byly obydleny Poláky, Ukrajinci a dalšími Východoevropany ve věku 20–45 let. Největší nevýhodou ubytovny je její desetikilometrová vzdálenost od města.

travlingrum

Nebezpečí

Už kvůli komárům je užitečné mít zakryto co nejvíce povrchu těla pracovním oděvem (já mám rád kombo plátěných kalhot, pásku a dlouhé flanelové košile). Na nohy se hodí postarší pohorky (u kterých lze oželet zfialovění a opotřebení při pohybu v keřích). Důležité jsou také holínky a pláštěnka, jelikož zde často prší (či slabě mrholí).

Medvědi a vlci se dle statistik v jižní části Švédska v podstatě nevyskytují. Riziko představují spíše hadi (za měsíc jsme potkali jen jednoho; prevence: holinky), losi–sobi (vlastně jsme je potkali až ve skanzenu) a klíšťata (prevence: repelenty a denní prohlídky). Je užitečné se tedy domluvit na signálech založených na různých typech houkání, jelikož jsou sběrači od sebe vzdáleni i několik set metrů.

Pokud máte další otázky či postřehy, leave a comment.

Příště: Řecko – zápisky z jedné pláže; několik postřehů, epizodních situací a portrétů osobností odpozorovaných během dvouměsíčního pracovního pobytu.